ŠvP Vápenka - Pátý den

Naši milí rodiče,

tak už se nám ten pobyt přehoupl přes půlku! Těšíte se na nás? My na Vás děsně, i když se máme pořád moc hezky.
Dnes jsme se probudili opět do slunečného dne. Většině z nás už se vůbec nechtělo vstávat (včetně paní učitelky). Radkovi bylo dopoledne trochu špatně, tak dostal prášek a šel zase do postele. Nás ostatní občas trochu pobolívají záda nebo zadečky z bobování, někoho ráno trochu škrábalo v krku, ale to po prvním jídle a teplém čaji přešlo, takže jsme jako třída skoro zdraví. A i ten Radek po troše odpočinku vyskočil z postele a poté, co jsme si vyplnili pár stránek z vlastivědy a zahráli Riskuj!, šel s námi bobovat. Čerstvý vzduch mu udělal dobře, stejně jako ostatním, kteří měli nějaké zdravotní neduhy.

Bobovali jsme u sjezdovky a hráli jsme bombu s paní zástupkyní až do oběda. Tedy – někteří také lyžovali s paní učitelkou Nedvídkovou. Moc je chválila, že se chovali vzorně!

K obědu byl vývar a kuře na paprice s rýží. Vaří nám tady jako v restauraci!

Po krátkém poledním klidu přišel pán od horské služby a měl pro nás připravenou přednášku o ochraně životního prostředí, národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Bylo to na nás trochu dlouhé, ale zvládli jsme to. A hned potom jsme se šli podívat do muzea Vápenka.

Je to tam moc pěkné, všude cedule a zajímavosti o místním kraji a i různé pohyblivé cedule a obrázky pro děti. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí, ale není jisté, kolik jsme si toho zapamatovali.

Po prohlídce muzea jsme šli opět řádit do sněhu k penzionu U Dána. Divili byste se, jak tu máme krásné počasí! Říkáme si, jak je asi v Praze?

Většině z nás se už stýská. Některé holky dokonce utrousily nějakou tu slzičku, tak je dobře, že jsme před večeří konečně dostaly pohledy a dopisy. Děkujeme Vám za ně!

Po večeři (buchtičky s krémem) jsme měli překvapení – pro někoho milé a pro někoho nemilé – večerní bojovku! Byla už tma a my se měli seřadit v lyžárně, odkud nás po minutě vypouštěla paní učitelka samotné do tmy. Šli jsme po světýlkách a na konci jsme dostali žlutou stužku jako znamení, že jsme celou cestu zvládli. Někteří z nás předem frajeřili, někteří se opravdu vůbec nebáli, ale na některých byl strach přímo vidět. Pár holek dokonce brečelo, ale nakonec se odvážily i ony, a tak jsme si přinesli stužky všichni!

Po bojovce jsme měli volno a mohli se navštěvovat na pokojích a pak bylo mytí a večerka. Škoda, že v jiných třídách se dějí nějaké úrazy a nepříjemnosti. My ale většinou držíme pospolu a až na pár výstavních modřin a nesmyslných hádek jsme v nejlepším pořádku! A taky jsme stále hodní, paní učitelka je s námi spokojená, tak si užíváme spoustu legrace, hlavně, když si povídáme před večerkou.

Měli jsme tedy pěkný den. A co Vy? Snad se to dozvíme z dalších pohledů.

Těšíme se!