Gutovka

Konec roku se kvapem blížil a my jsme si chtěli udělat ještě aspoň jeden výlet. A protože kino už nám bohužel nevyšlo, vydali jsme se na Gutovku, kde je obrovské hřiště, lanové centrum a vůbec spousta drobných atrakcí pro děti.
Co nás zklamalo, bylo počasí. Těšili jsme se na vodní překážky, ale při té zimě a dešti? Nic moc! Paní učitelka, která se skoro nehýbala, byla úplně zmrzlá. My jsme se sice bavili dobře (některé holky se dokonce svlékly do plavek, no chápete to v té zimě?), ale pak už jsme byli také zmrzlí a déšť byl pěkně otravný, tak jsme se vydali na cestu domů.
A abychom se na chvilku zastavili a ohřáli, než dojdeme do školy, vzali jsme to jinou cestou. Že neuhodnete jakou? Přes byt paní učitelky! Takže jsme viděli, jak to má doma pěkné a všichni jsme si hladili jejího kocourka Elliota. Nakoukli jsme tak do jejího soukromí. Byla to legrace!
Pak jsme šli zase do školy, balili jsme se do teplých dek a od paní učitelky jsme měli aspoň deštníky navíc... naštěstí jsme chytli autobus a pak už to do školy nebylo tak daleko.
Počasí nás sice vypeklo, ale i tak to bylo pěkné zakončení školního roku!

Vánoční trhy a Václavské náměstí

Tento rok před Vánoci jsme se chtěli jít podívat do města na vánoční trhy, nakoupit poslední dárečky a podívat se, jak je Praha pěkně vyzdobená. Protože se ale stala ta smutná událost - zemřel náš bývalý prezident Václav Havel, rozhodli jsme se, že bude hezké, když mu i my přijdeme zapálit svíčku na důležité místo jeho života - Václavské náměstí. Paní učitelka měla velkou radost, jak dospěle jsme se chovali a že jsme i my sami chtěli pak ve škole uctít památku Václava Havla minutou ticha. Z projektu o revoluci víme, že to byl jeden z nejdůležitějších lidí naší historie a že dal mnoha lidem naději. A jak to říká ve svém slavném citátu:

"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne."

Tajemné sovy

Dneska k nám do tělocvičny přišli lidé ze záchranné stanice Merlin.

Přinesli nám ukázat různé sovy. Nejdříve všichni byli tak hluční, že se sovy bály  a  nedělaly  to, co měly. Jedna sova dokonce uletěla, sedla si na reproduktor vysoko na zdi a nechtěla sletět. Až když se všichni úplně ztišili, přiletěla zpátky.

Pak už ale bylo všechno v pořádku a program byl krásný. Dozvěděli jsme se například to,  že sovy nejsou tak chytré,  jak se vypráví, nebo že většina z nich nehouká, ale vydává zvláštní skřeky, které jsou často strašidelné. Pak nám sovy létaly těsně nad hlavami nebo mezi námi hledaly elektronickou  myš.

Většině z nás se představení líbilo.

Matěj

Odkaz: http://dravci-sovy.hyperlink.cz

Divadlo Dobeška

V Divadle Dobeška jsme viděli představení Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Byla to kombinace hraní živými herci, loutek a stínohry, ale přišlo nám to většinou trochu zvláštní. Bylo poznat, že loutky vodí stejní herci, kteří hrají a obrázky stínohry věšeli taky oni v přestávkách mezi hraním. Některým z nás to přišlo trochu moc dětské. Ale je to alespoň nová zkušenost s divadlem a dozvěděli jsme se, jakými způsoby jde vlastně na jevišti vystupovat.

Doly Příbram

Ve čtvrtek jsme jeli do stříbrných dolů v Příbrami. Sešli jsme se před školou a do dolů nás společně s 5.A a 5. C odvezl autobus cestovní kanceláře Ck2. V autobuse jsme měli přednášku o tom, jak se chovat v autobusue a současně jsme se dozvěděli něco málo o dolech. Potom jsme luštili křížovky ve dvojicích. Když jsme dorazili na místo, chvíli jsme čekali a pak jsme šli do dolů. Potom jsme v kleci sjeli do hloubky 23 m. Vystoupili jsme ve velmi úzké chodbě – měla cca 1,5m. Pak jsme došli osvětlenou chodbou na místo, kterým kdysi protékala voda, která poháněla kolo obřího těžebního stroje, který později nahradily parní stroje. Ty  později fungovaly na stlačený vzduch. Potom jsme pokračovali dále chodbou, ve které nebylo světlo, takže jsme museli použít baterky. Chodba se pořád víc a víc zužovala a po nějaké době bylo na zemi tolik vody, že jsme museli chodit po kovových chodníčcích. Když jsme vyšli ven, šli jsme se podívat do dalšího dolu, ve kterém jezdil vláček. Původně ho tahali koně, později jezdil na elektřinu. Pak jsme si šli prohlédnout parní stroj, který je památkou světového dědictví UNESCO. Výlet byl velice zajímavý a myslím, že se většině líbil.

  

Matěj

Odkaz: www.muzeum-pribram.cz

 

Anglické divadlo

Byli jsme se ještě s několika dalšími třídami podívat na divadlo v angličtině, které pro nás v tělocvičně připravil docela zvláštní pán. Byla to pohádka o zvířatech a zlých klucích, kteří založili požár v bushi. Trochu jsme měli i možnost do toho zasahovat a naučit se pár nových slovíček. Měli jsme to místo dvou hodin vyučování, tak nás to celkem i bavilo, i když jsme pánovi ještě moc nerozuměli.

Planetárium

Dneska jsme byli v Planetáriu. Sešli jsme se ráno v hale. Pak jsme jeli autobusem, metrem, tramvají a zbytek pěšky.

Pražské Planetárium se nachází poblíž Výstaviště na okraji Stromovky. Je to kruhová budova o průměru padesáti metrů postavená podle projektu architekta J. Frágnera. Její stavba byla dokončena v roce 1960 a patří k největším na světě. V roce 1991 prošlo rekonstrukcí. Planetárium pořádá zajímavé pořady a kurzy, ročně je navštíví až 200 tisíc lidí.

V Planetáriu byl velký zmatek. Všichni se tlačili do šaten a pak zase ven. Po chvilce hledání jsme se sešli u vchodu do sálu a šli společně s ostatními třídami dovnitř. Když se všichni usadili, tak nám pustili film o Slunci a o planetách Sluneční soustavy. Potom jsme si prohlíželi různé modely a exponáty. Nakonec jsme stihli ještě výtvarku a tak jsme dělali projekt Ekosystémy.

Výlet byl velice zajímavý a moc se nám líbil.

Matěj

Odkaz: http://www.planetarium.cz/

ZOO před koncem školního roku

Výletem do zoologické zahrady jsme vlastně začali školní rok, tak je docela pěkné, když jsme jím školní rok také skončili. Výlet to byl plný sluníčka a zvířat a myslíme si, že jsme toho viděli o dost víc než posledně, protože jsme tak moc nepospíchali. Byla s námi i Lisa Anderson, která se rozhodla v Praze nějakou dobu zdržet. A také paní učitelka Bendíková se svou třídou. Opravdu to bylo pěkné a myslíme si, že fotografie všechno řeknou za nás.

Koncert Lisy Anderson

Paní učitelka Bendíková ze 3. A napsala se svými žáky slavné kanadské zpěvačce Lise Anderson a ta na jejich žádost přijela do Prahy. A aby to nebylo málo, udělala koncert pro některé třídy přímo v naší škole! My jsme měli to štěstí mezi těmito třídami být, a tak jsme si ji mohli poslechnout živě a dokonce získat i pár autogramů. Bylo to moc hezké dopoledne a my měli velkou radost, že jsme potkali tak příjemnou zpěvačku, navíc z takové dálky.

Akademie

Naše "umělecká" část školního roku končila Akademií, na kterou jsme se hodně těšili a taky z ní měli trému - teda hlavně ti, co vystupovali. Byla to skupina: Barča Š., Domča, Majda K., Barča Z., Radek, Vašek a Pavel s tanečním vystoupením a skupina Klárka a Nikolka s akrobacií na hudbu.
A jak to nakonec dopadlo? Celá Akademie se velice povedla, což jistě potvrdí i rodiče, kteří se byli podívat. Bylo tam mnoho vystoupení, všechny byly velice pěkné a i nám se vše povedlo naprosto podle plánu, snad bez jediného zaváhání. Obzvlášť velkou pochvalu zaslouží Majda K., která kromě vystoupení ve skupince se čtvrťáky měla ještě vystoupení s mažoretkami. A také nás moc mile překvapila Majda L., která se nebála a také vyšla na pódium s vystoupením šermířského kroužku.
Bylo to moc hezké a příští rok se těšíme znovu!

Dopravní hřiště počtvrté

Hned první den po návratu ze školy v přírodě jsme se vydali v poměrně malém počtu na dopravní hřiště. Konečně jsme měli jezdit na kole, opravdu jsme se na to moc těšili!

Nakonec to asi nebylo tak zábavné, jak jsme čekali, paní policistky po nás chtěly, abychom jezdili podle předpisů a za každý prohřešek nám odebrali jeden "život" (obrázek na visačce). Bylo to docela náročné, všechno si to zapamatovat, ale ke konci hodiny jsme už měli pocit, že nám to docela šlo. Uvidíme příště, prý půjdeme na hřiště těsně po začátku školního roku.

Příprava na Velikonoce

Barvili jsme vajíčka. Měli jsme červenou a fialovou barvu, které nám obě přinesly spoustu trápení (hlavně v podobě nabarvených rukou), ale zvládli jsme to a vajíčka se povedla.

Malování voskem bylo o poznání zábavnější a snad i jednodušší. Akorát katedra vypadá podle toho. A museli jsme dávat pozor na prsty a vlasy!

Někdo barvil dokonce temperami a i to dopadlo moc pěkně.

A na závěr dobarvení a drobné úpravy krásných vajíček.

Už se těšíme na Velikonoce.