Jenže nejel. A bylo čtvrt na deset a stejně nejel a paní učitelky si začaly dělat starosti. Nakonec se ukázalo, že pan autobusák se na nás nejspíš tak trochu vykašlal a už se neukáže. Jednu výhodu to ale má - zítra máme objednaný jiný autobus, také na devátou, to znamená, že se už vůbec nebudeme učit!
Tak jsme šli místo výletu hrát vybíjenou a podobně. Bylo velké horko, tak nám to paní učitelky nedovolily moc dlouho, ale i tak jsme se vyblbli. Až na pár nepříjemností, které se musely řešit, to bylo velice příjemné slunné dopoledne.
Ale pěkně se to pokazilo, protože se po obědě (řízek s bramborem) zatáhla obloha a začalo pršet.
A pak najednou i hřmít a blýskat se, takže nás čekala nepěkná bouřka. A ty kroupy, které přišly v zápětí! Takové jsme už dlouho neviděli!
Někteří z nás se trochu báli (hlavně holky, ale nejen ony), takže jsme trávili čas s paní učitelkou, v pokoji, kde jsme tajně mlsali bonbóny lipo. A po poledním klidu nás paní vychovatelky zavolaly na program v jídelně. Hráli jsme piškvorkový turnaj a tím jsme se zabavili až do čtyř hodin. Ani jsme neměli čas na psaní našich kronik, což je škoda.
A pak byla diskotéka, na kterou jsme se taky moc těšili. Teda většina z nás, někteří kluci se spíš styděli a posedávali nedaleko a něco hráli. Byla to škoda, protože největší frajeři jsou vždycky ti, co tancují! My tancující jsme ale měli báječnou zábavu i bez nich.
Bylo moc fajn, že večer se počasí vylepšilo, protože jsme si mohli ugrilovat buřtíky. Usadili jsme se venku před penzionem a jedli a moc nám to chutnalo.
A pak byly ještě večerní soutěže, které připravily paní vychovatelky a před večerkou si někteří z nás šli něco málo zabalit, přestože paní učitelka tvrdila, že je na to ještě čas. Ale my už se tak těšíme domů, že radši něco skládáme už s předstihem.
Paní učitelka měla mezitím své vlastní malé dobrodružství. Našla totiž zraněného ptáčka - čížka. Měl pochroumané křídlo a naše učitelka má takovou povahu, že se vždycky ujme všeho živého, co si neumí samo poradit a v přírodě by nepřežilo. Společně s panem číšníkem Jakubem a kuchařem Davidem pro něj na přečkání noci připravili improvizovanou klícku, dali tam vodu a drobná semínka rostlin. Doufali, že ptáček přežije. Paní učitelka získala kontakt na záchrannou stanici nedaleko a rozhodla se, že hned ráno zavolá, jestli se pro čížka dá ještě něco udělat.
My jsme o tom ale vlastně ani nevěděli, protože by z toho navečer byl leda povyk. Také nás mrzí, že jsme si toho ptáčka nemohli ani prohlédnout. Ale měli jsme vlastní starosti - v noci totiž byla příšerná bouřka, až to ozařovalo celou oblohu. Někteří z nás se klepali strachy a přelézali do cizích postelí, také jsme budili paní učitelku, která se na nás nakonec přišla podívat, aby se přesvědčila, že to zvládneme. Tedy - pár z nás vystrašených bylo, ale většinou jsme jen trochu s obdivem zírali na ten nebezpečný přírodní úkaz.
Bouřka trvala docela dlouho - déle než by nám bylo milé. Ale přečkali jsme ji a pak už spali až do rána.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.