ŠvP Tetřívek - den čtvrtý

Dnes bylo na teploměru už ráno 15 stupňů a vítr žádný, počasí nám tedy chystalo opravdu nádherný den! Spali jsme skoro až do budíčku, i paní učitelka vypadala ráno odpočatá. Po snídani jsme dostávali odměny – kdo našel kopretinu, dostal bonbón, také malé hračky za včerejší testík. A na závěr dostala speciální odměnu Barča Švábová, která včera úplně dobrovolně a bez vyzvání sebrala v lese odpadek a nesla ho několik kilometrů až do chaty, protože dřív ho nešlo vyhodit. V přenášení jí pomáhala Majda L., která dostala taky malou drobnost.
Pak jsme měli tradiční chvilku učení – psali jsme si kroniky a počítali matematiku, bývali bychom šli ven docela brzy, ale paní učitelka musela řešit nějaké nepříjemnosti, které vznikaly opakovaně mezi dvěma kluky. Pak jsme ale šli a měli jsme radost, protože bylo krásné sluníčko. Hráli jsme asi půl hodinku vybíjenou a užívali si příjemného počasí.

Pak byl ale dřívější oběd, protože jsme hned po něm vyráželi autobusem na výlet na Kvildu.

Bylo to bezvadné, v informačním centru jsme si prohlédli všechny tabule, pak jsme si koupili nějaké pohledy i známky, abychom mohli napsat domů. Na závěr byla ta nejlepší část – zašli jsme si do obchůdku koupit sladkosti – zmrzliny, bonbóny a tak vůbec. To bylo bezvadné.
Po nákupu nás čekala cesta zpátky do penzionu, příjemnou lesní cestou přes potůček, kopec a lesem... Měli jsme za dnešní úkol najít nějaká zvířata, ne hmyz ani pavouky, a umět je pojmenovat. Taky to nesměla být zvířata domácí. Moc jsme jich ale nepotkali, jen srnku a nějaké ptáčky, které jsme ale neuměli pojmenovat.
Cestou jsme se nasvačili, házeli si kamínky u potoka do vody, paní učitelka si na chvíli dokonce sundala boty a šla bosa.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme na kopci, pak jsme z něj napůl sešli a napůl seběhli dolů a už jsme byli skoro zpátky doma.

Cestou jsme potkali třídu ze sousední školy v přírodě, a od nich někdo ztratil foťák, který našla naše Evička. Byla velice duchapřítomná a hned ho předala paní učitelce a následně i holčičce, které patřil a která ho už hledala. Za to si  Evička zasloužila velkou pochvalu a odměnu.

Když jsme přišli, už se chystala večeře a po ní nás čekalo překvapení – mohli jsme být venku nebo na pokojích a konečně jsme se mohli navštěvovat! Z toho jsme měli obrovskou radost, že si paní učitelky všimly, jak jsme se hodně zlepšili v chování. Večer byla proto spousta legrace a všechno nám to uteklo do večerky obrovskou rychlostí. Pak už byl čas jít spát. Ne že bychom si z toho tedy něco dělali, zlobili jsme pěkně a spát se nám nechtělo. Nakonec nás ale únava přece jen doběhla.

(Omlouváme se, ale fotky jdou nahrávat nějak špatně. Hned, jak to zase půjde, jich uvidíte víc.)