A my jsme ho přitom opravdu našli! Jen co jsme vběhli do tělocvičny, takže jsme z opravdového cvičení, k velké lítosti některých z nás, neměli nic. Paní učitelka ptáče vzala a odnesla ho do svého kabinetu, kde ho uložila do krabice. Byla to trochu smutná podívaná, ptáčátko bylo sice už docela velké, ale plné parazitů a jakou dobu tam muselo trávit, to můžeme jen těžko odhadnout. Asi se dovnitř dostalo otevřenou větračkou.
Odpoledne zašla paní učitelka do zverimexu a koupila tam přípravek proti těm ošklivým ptačím parazitům, protože ač člověku jsou neškodní, pro ptáče mohou být smrtelní. Pak sojku společně s pár dětmi odnesla na zahradu (díky panu školníkovi za pomoc) a tam ji podle rad paní ředitelky nechala na větvi stromku, že si zakřičí a její rodiče přiletí, aby jí pomohli doučit se létat.
Tím však příběh nekončí. Paní učitelka je - jak už asi všichni víte - trochu ztracený případ, pokud se jedná o zvířata a potřebuje si být jistá, že jsou v pořádku. Pokud má pak o nějaké strach, radši se několikrát přesvědčí, než aby ho nechala na pospas nepříznivému osudu. A tak se odpoledne vydala zpátky do zahrady, aby zjistila, jestli tam mládě ještě je, protože pokud ano, není to dobré znamení. Rodiče už se o něj měli dávno postarat.
A bylo tam, pořád na té stejné větvi, po rodičích ani památky. Tak už paní učitelka neváhala, vzala ho a dovezla paní Přibylové do záchranné stanice. Tam o něj bude dobře postaráno a pravděpodobně bude možné ho vypustit do volné přírody, jakmile se v létání trochu otrká.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.