ŠvP Tetřívek - den druhý

Ráno nebylo moc příjemné. Ani pro nás, ani pro paní učitelku, a to nejen proto, že bylo zataženo a hrozil déšť. Museli jsme si totiž promluvit o tom, co se včera dělo, každý z nás k tomu musel napsat pár řádek. A i přesto, že paní učitelka byla trochu zklamaná (viz minulý příspěvek), nakonec si všechno vysvětlili a udělali jsme za tím tlustou čáru. Pak už se paní učitelka zlobit přestala a bylo to všechno (až na pár zabavených notebooku a mobilů:-)) mezi námi zase dobré. Dostali jsme sešity na naše kroniky a ty jsme si rovnou začali psát. Pak jsme se nasvačili a šli jsme se projít kousek za chatu, aby paní učitelka taky viděla, jak to tu vlastně vypadá.

Když jsme se vrátili k penzionu, zahráli jsme si vybiku, což bylo fajn, ale bylo ještě trochu mokro, a tak míč pěkně klouzal.

K obědu jsme měli přírodní kuřecí řízek s bramborem a po něm jsme se vydali na naplánovaný výlet do Chalupské slatě. Ušli jsme třináct kilometrů! Bylo to teda pěkně náročné, to vám povíme.

Přímo u rašeliniště jsme měli první úkol – číst si cedulky a sledovat, co se kolem děje, co zde žije a roste, že si nás pak paní učitelka prozkouší.

Rašeliniště bylo moc hezké. Viděli jsme mnoho druhů rostlin i zvířat. Na cedulkách byla velká spousta zajímavostí, které jsme si přečetli, hlavně proto, abychom věděli při testíku aspoň něco :-).

A také jsme viděli hejno kachňátek. Byla tak roztomilá!

Cestou zpátky jsme už byli tak unavení, že jsme se potřebovali zabavit nějakou hrou, abychom se vůbec vrátili všichni beze ztrát :-). Tak jsme asi pět kilometrů hráli Arizóna, pěší zóna, až náš z toho bolely nejen nohy, ale i hlasivky. Totiž – měli jsme slíbeno, že když to vydržíme až do chaty, dostaneme odměnu. Paní učitelka měla dlouhou hůl, hrála si na Gandalfa z Pána prstenů (akorát neměla takové fousy!) a tou holí nám pochod dirigovala. Od té doby ale už Arizónu taky nemůže ani slyšet! Stejně jako paní učitelka Svěráková (které prý při té písničce vstávají vlasy hrůzou na hlavě:-).

Odměnu jsme nakonec dostali skoro všichni – a zaslouženou. Ale tedy až po večeři (rizoto). Také jsme si zahráli další kolo vybíjené a někteří hráli Aktivity nebo se koukali v jídelně na DVDčko. Na pokojích jsme ještě zůstat nesměli, i když už jsme byli o mnoho hodnější než včera. Věříme ale, že i to nám paní učitelky brzy povolí.

Po večerce jsme už byli všichni dost unavení, takže usnout nám nedělalo zdaleka takový problém jako včera.

A PS: Máme tady děsně legračního pana číšníka. Jmenuje se Jakub a je s ním obrovská zábava. Dokonce i při protahování ucpaných záchodů :-). Skoro všem holkám připadá i velice hezký!