ŠvP Tetřívek - den třetí

Dnes jsme se probudili do krásného slunečného rána. Sice v noci i po probuzení foukal vítr, ale aspoň nám nebylo přes den moc velké horko. Ani ráno jsme už nezlobili, z čehož měla naše paní učitelka radost (že jsme si trochu přispali a nebudili ji).

Po snídani jsme dostali slíbený testík na znalosti, které jsme pochytili v Chalupské slati. Vyhrál Kuba F., hned v závěsu za ním se umístila Alenka a na třetím místě Evička. Pak jsme dostali ještě pochvalu za včerejší pochod i za chování. Měli jsme z toho radost, i kvůli paní učitelce, protože na té bylo poznat, že už je s námi zase ráda. Chvíli jsme si pak psali naše kroniky, dostávali jsme odměny za to, že jsme zjistili obrovskou pravopisnou chybu v řádu penzionu, a na závěr jsme se chvíli (do svačiny) učili. Četli jsme si přírodovědu a vybarvovali si v pracovním sešitě. Také jsme dostali dnešní úkol – kdo najde kopretinu, získá odměnu. Tak jsme se už těšili na výlet, nejen proto, že byl do lanového centra.

Měla nás dnes na starosti paní učitelka Ježdíková, tak jsme museli poslouchat jak hodinky. Ale ani nám to nedělalo moc problémů, stále foukal svěží větřík, ale sluníčko svítilo, tak se nám šlo moc dobře, lesní cestou pět kilometrů.

V lanovém centru to bylo prostě báječné. Většina z nás  se odvážila a šla se prolézt po lanech, dalo nám to pěkně zabrat, ale tak dobře jsme se už dlouho nebavili. Chtěli jsme lézt ještě jednou a ještě jednou, zkrátka se nám vůbec nechtělo zpátky.

 

Paní učitelky, které nás zrovna neměly na starosti (a přesto šly s námi, aby se podívaly, jak centrum vlastně vypadá a jak nám to půjde), se šly podívat do blízkého hotelu a daly si tam kávu, ale pečlivě hlídaly, aby stihly vyfotografovat co nejvíce z nás na nějaké prolézačce. Kolikrát jsme do toho byli tak zabraní, že jsme si ani nevšimli, že nás fotí.

No ale pak se čas nebezpečně krátil a museli jsme jít domů. Rozdělili jsme se na skupiny podle toho, kdo už měl lezení za sebou, ale na večeři jsme dorazili tak jako tak pozdě (obě skupiny).

Naštěstí špagety nebyly vůbec studené, až jsme se divili, že je pro nás pan kuchař s číšníkem Jakubem dokázali takhle rychle a dobře připravit i později. Byly opravdu vynikající.

Po večeři už na nějaké hry nebylo bohužel moc času, tak nás paní učitelky zahnaly hned na pokoj, umýt a lehnout si. Ale něco se přece jen ještě přihodilo – totiž dorazil pan šéf z Prahy. Paní učitelka měla celou dobu trable se sítí wi-fi, z nějakého důvodu vůbec nefungovala a tak nemohla psát na internet. A když konečně přijel pan šéf, podíval se na to a jako kouzelník to spravil – totiž – zadal správné heslo. Pan číšník Jakub (ten, který je hezký a je s ním legrace) dal předtím heslo špatné. Takže konečně můžeme psát, jak se nám tu vlastně daří.

Usnuli jsme jako když nás do vody hodí. Opravdu byl dnes skvělý, ale náročný, den.