ŠvP Tetřívek - den pátý

Dnes jsme neměli v plánu učení, ale celodenní výlet. Proto jsme se hned po snídani sešli s batůžky venku před penzionem a čekali na autobus, který  měl přijet v devět hodin.

Jenže nejel. A bylo čtvrt na deset a stejně nejel a paní učitelky si začaly dělat starosti. Nakonec se ukázalo, že pan autobusák se na nás nejspíš tak trochu vykašlal a už se neukáže. Jednu výhodu to ale má - zítra máme objednaný jiný autobus, také na devátou, to znamená, že se už vůbec nebudeme učit!
Tak jsme šli místo výletu hrát vybíjenou a podobně. Bylo velké horko, tak nám to paní učitelky nedovolily moc dlouho, ale i tak jsme se vyblbli. Až na pár nepříjemností, které se musely řešit, to bylo velice příjemné slunné dopoledne.
Ale pěkně se to pokazilo, protože se po obědě (řízek s bramborem) zatáhla obloha a začalo pršet.

A pak najednou i hřmít a blýskat se, takže nás čekala nepěkná bouřka. A ty kroupy, které přišly v zápětí! Takové jsme už dlouho neviděli!
Někteří z nás se trochu báli (hlavně holky, ale nejen ony), takže jsme trávili čas s paní učitelkou, v pokoji, kde jsme tajně mlsali bonbóny lipo. A po poledním klidu nás paní vychovatelky zavolaly na program v jídelně. Hráli jsme piškvorkový turnaj a tím jsme se zabavili až do čtyř hodin. Ani jsme neměli čas na psaní našich kronik, což je škoda.

A pak byla diskotéka, na kterou jsme se taky moc těšili. Teda většina z nás, někteří kluci se spíš styděli a posedávali nedaleko a něco hráli. Byla to škoda, protože největší frajeři jsou vždycky ti, co tancují! My tancující jsme ale měli báječnou zábavu i bez nich.

Bylo moc fajn, že večer se počasí vylepšilo, protože jsme si mohli ugrilovat buřtíky. Usadili jsme se venku před penzionem a jedli a moc nám to chutnalo.

A pak byly ještě večerní soutěže, které připravily paní vychovatelky a před večerkou si někteří z nás šli něco málo zabalit, přestože paní učitelka tvrdila, že je na to ještě čas. Ale my už se tak těšíme domů, že radši něco skládáme už s předstihem.
Paní učitelka měla mezitím své vlastní malé dobrodružství. Našla totiž zraněného ptáčka - čížka. Měl pochroumané křídlo a naše učitelka má takovou povahu, že se vždycky ujme všeho živého, co si neumí samo poradit a v přírodě by nepřežilo. Společně s panem číšníkem Jakubem a kuchařem Davidem pro něj na přečkání noci připravili improvizovanou klícku, dali tam vodu a drobná semínka rostlin. Doufali, že ptáček přežije. Paní učitelka získala kontakt na záchrannou stanici nedaleko a rozhodla se, že hned ráno zavolá, jestli se pro čížka dá ještě něco udělat.
My jsme o tom ale vlastně ani nevěděli, protože by z toho navečer byl leda povyk. Také nás mrzí, že jsme si toho ptáčka nemohli ani prohlédnout. Ale měli jsme vlastní starosti - v noci totiž byla příšerná bouřka, až to ozařovalo celou oblohu. Někteří z nás se klepali strachy a přelézali do cizích postelí, také jsme budili paní učitelku, která se na nás nakonec přišla podívat, aby se přesvědčila, že to zvládneme. Tedy - pár z nás vystrašených bylo, ale většinou jsme jen trochu s obdivem zírali na ten nebezpečný přírodní úkaz.
Bouřka trvala docela dlouho - déle než by nám bylo milé. Ale přečkali jsme ji a pak už spali až do rána.

ŠvP Tetřívek - den čtvrtý

Dnes bylo na teploměru už ráno 15 stupňů a vítr žádný, počasí nám tedy chystalo opravdu nádherný den! Spali jsme skoro až do budíčku, i paní učitelka vypadala ráno odpočatá. Po snídani jsme dostávali odměny – kdo našel kopretinu, dostal bonbón, také malé hračky za včerejší testík. A na závěr dostala speciální odměnu Barča Švábová, která včera úplně dobrovolně a bez vyzvání sebrala v lese odpadek a nesla ho několik kilometrů až do chaty, protože dřív ho nešlo vyhodit. V přenášení jí pomáhala Majda L., která dostala taky malou drobnost.
Pak jsme měli tradiční chvilku učení – psali jsme si kroniky a počítali matematiku, bývali bychom šli ven docela brzy, ale paní učitelka musela řešit nějaké nepříjemnosti, které vznikaly opakovaně mezi dvěma kluky. Pak jsme ale šli a měli jsme radost, protože bylo krásné sluníčko. Hráli jsme asi půl hodinku vybíjenou a užívali si příjemného počasí.

Pak byl ale dřívější oběd, protože jsme hned po něm vyráželi autobusem na výlet na Kvildu.

Bylo to bezvadné, v informačním centru jsme si prohlédli všechny tabule, pak jsme si koupili nějaké pohledy i známky, abychom mohli napsat domů. Na závěr byla ta nejlepší část – zašli jsme si do obchůdku koupit sladkosti – zmrzliny, bonbóny a tak vůbec. To bylo bezvadné.
Po nákupu nás čekala cesta zpátky do penzionu, příjemnou lesní cestou přes potůček, kopec a lesem... Měli jsme za dnešní úkol najít nějaká zvířata, ne hmyz ani pavouky, a umět je pojmenovat. Taky to nesměla být zvířata domácí. Moc jsme jich ale nepotkali, jen srnku a nějaké ptáčky, které jsme ale neuměli pojmenovat.
Cestou jsme se nasvačili, házeli si kamínky u potoka do vody, paní učitelka si na chvíli dokonce sundala boty a šla bosa.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme na kopci, pak jsme z něj napůl sešli a napůl seběhli dolů a už jsme byli skoro zpátky doma.

Cestou jsme potkali třídu ze sousední školy v přírodě, a od nich někdo ztratil foťák, který našla naše Evička. Byla velice duchapřítomná a hned ho předala paní učitelce a následně i holčičce, které patřil a která ho už hledala. Za to si  Evička zasloužila velkou pochvalu a odměnu.

Když jsme přišli, už se chystala večeře a po ní nás čekalo překvapení – mohli jsme být venku nebo na pokojích a konečně jsme se mohli navštěvovat! Z toho jsme měli obrovskou radost, že si paní učitelky všimly, jak jsme se hodně zlepšili v chování. Večer byla proto spousta legrace a všechno nám to uteklo do večerky obrovskou rychlostí. Pak už byl čas jít spát. Ne že bychom si z toho tedy něco dělali, zlobili jsme pěkně a spát se nám nechtělo. Nakonec nás ale únava přece jen doběhla.

(Omlouváme se, ale fotky jdou nahrávat nějak špatně. Hned, jak to zase půjde, jich uvidíte víc.)

ŠvP Tetřívek - den třetí

Dnes jsme se probudili do krásného slunečného rána. Sice v noci i po probuzení foukal vítr, ale aspoň nám nebylo přes den moc velké horko. Ani ráno jsme už nezlobili, z čehož měla naše paní učitelka radost (že jsme si trochu přispali a nebudili ji).

Po snídani jsme dostali slíbený testík na znalosti, které jsme pochytili v Chalupské slati. Vyhrál Kuba F., hned v závěsu za ním se umístila Alenka a na třetím místě Evička. Pak jsme dostali ještě pochvalu za včerejší pochod i za chování. Měli jsme z toho radost, i kvůli paní učitelce, protože na té bylo poznat, že už je s námi zase ráda. Chvíli jsme si pak psali naše kroniky, dostávali jsme odměny za to, že jsme zjistili obrovskou pravopisnou chybu v řádu penzionu, a na závěr jsme se chvíli (do svačiny) učili. Četli jsme si přírodovědu a vybarvovali si v pracovním sešitě. Také jsme dostali dnešní úkol – kdo najde kopretinu, získá odměnu. Tak jsme se už těšili na výlet, nejen proto, že byl do lanového centra.

Měla nás dnes na starosti paní učitelka Ježdíková, tak jsme museli poslouchat jak hodinky. Ale ani nám to nedělalo moc problémů, stále foukal svěží větřík, ale sluníčko svítilo, tak se nám šlo moc dobře, lesní cestou pět kilometrů.

V lanovém centru to bylo prostě báječné. Většina z nás  se odvážila a šla se prolézt po lanech, dalo nám to pěkně zabrat, ale tak dobře jsme se už dlouho nebavili. Chtěli jsme lézt ještě jednou a ještě jednou, zkrátka se nám vůbec nechtělo zpátky.

 

Paní učitelky, které nás zrovna neměly na starosti (a přesto šly s námi, aby se podívaly, jak centrum vlastně vypadá a jak nám to půjde), se šly podívat do blízkého hotelu a daly si tam kávu, ale pečlivě hlídaly, aby stihly vyfotografovat co nejvíce z nás na nějaké prolézačce. Kolikrát jsme do toho byli tak zabraní, že jsme si ani nevšimli, že nás fotí.

No ale pak se čas nebezpečně krátil a museli jsme jít domů. Rozdělili jsme se na skupiny podle toho, kdo už měl lezení za sebou, ale na večeři jsme dorazili tak jako tak pozdě (obě skupiny).

Naštěstí špagety nebyly vůbec studené, až jsme se divili, že je pro nás pan kuchař s číšníkem Jakubem dokázali takhle rychle a dobře připravit i později. Byly opravdu vynikající.

Po večeři už na nějaké hry nebylo bohužel moc času, tak nás paní učitelky zahnaly hned na pokoj, umýt a lehnout si. Ale něco se přece jen ještě přihodilo – totiž dorazil pan šéf z Prahy. Paní učitelka měla celou dobu trable se sítí wi-fi, z nějakého důvodu vůbec nefungovala a tak nemohla psát na internet. A když konečně přijel pan šéf, podíval se na to a jako kouzelník to spravil – totiž – zadal správné heslo. Pan číšník Jakub (ten, který je hezký a je s ním legrace) dal předtím heslo špatné. Takže konečně můžeme psát, jak se nám tu vlastně daří.

Usnuli jsme jako když nás do vody hodí. Opravdu byl dnes skvělý, ale náročný, den.

ŠvP Tetřívek - den druhý

Ráno nebylo moc příjemné. Ani pro nás, ani pro paní učitelku, a to nejen proto, že bylo zataženo a hrozil déšť. Museli jsme si totiž promluvit o tom, co se včera dělo, každý z nás k tomu musel napsat pár řádek. A i přesto, že paní učitelka byla trochu zklamaná (viz minulý příspěvek), nakonec si všechno vysvětlili a udělali jsme za tím tlustou čáru. Pak už se paní učitelka zlobit přestala a bylo to všechno (až na pár zabavených notebooku a mobilů:-)) mezi námi zase dobré. Dostali jsme sešity na naše kroniky a ty jsme si rovnou začali psát. Pak jsme se nasvačili a šli jsme se projít kousek za chatu, aby paní učitelka taky viděla, jak to tu vlastně vypadá.

Když jsme se vrátili k penzionu, zahráli jsme si vybiku, což bylo fajn, ale bylo ještě trochu mokro, a tak míč pěkně klouzal.

K obědu jsme měli přírodní kuřecí řízek s bramborem a po něm jsme se vydali na naplánovaný výlet do Chalupské slatě. Ušli jsme třináct kilometrů! Bylo to teda pěkně náročné, to vám povíme.

Přímo u rašeliniště jsme měli první úkol – číst si cedulky a sledovat, co se kolem děje, co zde žije a roste, že si nás pak paní učitelka prozkouší.

Rašeliniště bylo moc hezké. Viděli jsme mnoho druhů rostlin i zvířat. Na cedulkách byla velká spousta zajímavostí, které jsme si přečetli, hlavně proto, abychom věděli při testíku aspoň něco :-).

A také jsme viděli hejno kachňátek. Byla tak roztomilá!

Cestou zpátky jsme už byli tak unavení, že jsme se potřebovali zabavit nějakou hrou, abychom se vůbec vrátili všichni beze ztrát :-). Tak jsme asi pět kilometrů hráli Arizóna, pěší zóna, až náš z toho bolely nejen nohy, ale i hlasivky. Totiž – měli jsme slíbeno, že když to vydržíme až do chaty, dostaneme odměnu. Paní učitelka měla dlouhou hůl, hrála si na Gandalfa z Pána prstenů (akorát neměla takové fousy!) a tou holí nám pochod dirigovala. Od té doby ale už Arizónu taky nemůže ani slyšet! Stejně jako paní učitelka Svěráková (které prý při té písničce vstávají vlasy hrůzou na hlavě:-).

Odměnu jsme nakonec dostali skoro všichni – a zaslouženou. Ale tedy až po večeři (rizoto). Také jsme si zahráli další kolo vybíjené a někteří hráli Aktivity nebo se koukali v jídelně na DVDčko. Na pokojích jsme ještě zůstat nesměli, i když už jsme byli o mnoho hodnější než včera. Věříme ale, že i to nám paní učitelky brzy povolí.

Po večerce jsme už byli všichni dost unavení, takže usnout nám nedělalo zdaleka takový problém jako včera.

A PS: Máme tady děsně legračního pana číšníka. Jmenuje se Jakub a je s ním obrovská zábava. Dokonce i při protahování ucpaných záchodů :-). Skoro všem holkám připadá i velice hezký!

ŠvP Tetřívek - den první

Pro paní učitelku i pro nás byl první den ŠvP velice dlouhý. A těch situací, se kterými jsme se museli vypořádat! Bude nejjednodušší, když začneme postupně, tak třeba od zážitků paní učitelky.

Ta měla totiž druhé kolo přijímacích zkoušek na druhou vysokou školu. Pokud by ji vzali, studovala by o víkendech a jeden týden o letních prázdninách, takže by nás nemusela přestat učit. Zároveň je to škola, kde by se zlepšovala v dramatické výchově, kterou tak jako tak máme moc rádi, takže jí přejeme, aby se dostala. Každopádně to pro ni bylo velice náročné, strávila tam celý den odpovídáním na různé otázky před komisí a hraním divadelních scének a jiných věcí, které k dramaťáku patří. Večer se pak vracela domů, aby si zajela pro věci a dorazila konečně za námi, ale v Praze se proti ní všechno spiklo. Nejdříve bouračka auta s tramvají, která zpomalila dopravu – tak se paní učitelka vydala alespoň do papírnictví, aby nám koupila slíbené kroniky, ale pak když vycházela, zase jí jedna tramvaj ujela, a tak musela dlouho čekat na další. Doma si vzala vše potřebné a vyrazila na cestu přes celou Prahu za svým tatínkem, který ji měl odvézt a taky odvezl, ale kvůli provozu byla cesta až neúměrně dlouhá.

A co jsme mezitím dělali my? Odjezd probíhal docela dobře, akorát jsme jeli trochu dlouho. Pak jsme se zlobili, že jsme museli čekat před penzionem, než paní uklízečka doklidí pokoje, ale pochopili jsme, že pro jednoho člověka je takové uklízení celého patra docela náročná práce. No a nakonec jsme se museli ubytovat. Vedoucí učitelka na ŠvP, rozdělila protestujíccí holky do pokoje po osmi a kluky nechala, ať se domluví mezi sebou (ti tedy měli štěstí, že?). Kluci ale nedbali na žádost paní učitelky Zelené a rozdělili se jinak, než jak měli, za což se paní učitelka později docela zlobila (ubytování kluků byla její jediná podmínka), ale nakonec jsme si ji udobřili a jsme vlastně až na výjimky spokojení tak, jak jsme. (A paní učitelka říkala, že je na nás pyšná, jak jsme si s těmi počátečními spory dokázali poradit!)

Večer jsme ale byli hrozně hluční, až z nás paní učitelky byly ještě nervózní, tak jsme celá ŠvP dostala po večeři trest. Pro nás to bylo opisování z učebnice přírodovědy. To tedy rozhodně nebylo příjemné.

Po večerce konečně přijela naše paní učitelka. Přivezl ji takový starší fousatý pán, pak se ukázalo, že to je její tatínek! Holky ještě na pokoji pěkně zlobily, ale nakonec jsme šli všichni už spát. Až na paní učitelku, která se o nás a našem chování doslechla pěkně nepříjemné věci...

Sojčí mládě zachráněno

Je běžné, že občas někdo najde ptáče vypadlé z hnízda. Že jsme ale takové ptáče našli pod topením ve velké tělocvičně, to už by nám asi sotvakdo věřil bez důkazů.
A my jsme ho přitom opravdu našli! Jen co jsme vběhli do tělocvičny, takže jsme z opravdového cvičení, k velké lítosti některých z nás, neměli nic. Paní učitelka ptáče vzala a odnesla ho do svého kabinetu, kde ho uložila do krabice. Byla to trochu smutná podívaná, ptáčátko bylo sice už docela velké, ale plné parazitů a jakou dobu tam muselo trávit, to můžeme jen těžko odhadnout. Asi se dovnitř dostalo otevřenou větračkou.
Odpoledne zašla paní učitelka do zverimexu a koupila tam přípravek proti těm ošklivým ptačím parazitům, protože ač člověku jsou neškodní, pro ptáče mohou být smrtelní. Pak sojku společně s pár dětmi odnesla na zahradu (díky panu školníkovi za pomoc) a tam ji podle rad paní ředitelky nechala na větvi stromku, že si zakřičí a její rodiče přiletí, aby jí pomohli doučit se létat.

Tím však příběh nekončí. Paní učitelka je - jak už asi všichni víte - trochu ztracený případ, pokud se jedná o zvířata a potřebuje si být jistá, že jsou v pořádku. Pokud má pak o nějaké strach, radši se několikrát přesvědčí, než aby ho nechala na pospas nepříznivému osudu. A tak se odpoledne vydala zpátky do zahrady, aby zjistila, jestli tam mládě ještě je, protože pokud ano, není to dobré znamení. Rodiče už se o něj měli dávno postarat.
A bylo tam, pořád na té stejné větvi, po rodičích ani památky. Tak už paní učitelka neváhala, vzala ho a dovezla paní Přibylové do záchranné stanice. Tam o něj bude dobře postaráno a pravděpodobně bude možné ho vypustit do volné přírody, jakmile se v létání trochu otrká.

Referáty na vlastivědu

Ve vlastivědě nás čeká tvorba referátů. Máme rozdělené jednotlivé kraje české republiky a každou hodinu budeme referovat o tom, co je v těchto krajích zajímavého a co stojí za to si zapsat. Začínáme už zítra.

12. 5. - Středočeský kraj (Majda K. a Barča Z.)
17. 5. - Jihočeský kraj (Evička, Klárka)
19. 5. - Plzeňský kraj (Domča, Barča Š.)
24. 5. - Karlovarský kraj (Kuba F., Pavel)
26. 5. - Ústecký kraj (Honza, Matěj)
7. 6. - Liberecký kraj (Kuba D., Patrick), Královéhradecký kraj (Kája, Nikolka)
9. 6. - Pardubický kraj (Majda L., Alenka), Vysočina (Radek, Fan)
14. 6. - Jihomoravský kraj (Vašek, Roman), Zlínský kraj
16. 6. - Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj