ZOO před koncem školního roku

Výletem do zoologické zahrady jsme vlastně začali školní rok, tak je docela pěkné, když jsme jím školní rok také skončili. Výlet to byl plný sluníčka a zvířat a myslíme si, že jsme toho viděli o dost víc než posledně, protože jsme tak moc nepospíchali. Byla s námi i Lisa Anderson, která se rozhodla v Praze nějakou dobu zdržet. A také paní učitelka Bendíková se svou třídou. Opravdu to bylo pěkné a myslíme si, že fotografie všechno řeknou za nás.

Koncert Lisy Anderson

Paní učitelka Bendíková ze 3. A napsala se svými žáky slavné kanadské zpěvačce Lise Anderson a ta na jejich žádost přijela do Prahy. A aby to nebylo málo, udělala koncert pro některé třídy přímo v naší škole! My jsme měli to štěstí mezi těmito třídami být, a tak jsme si ji mohli poslechnout živě a dokonce získat i pár autogramů. Bylo to moc hezké dopoledne a my měli velkou radost, že jsme potkali tak příjemnou zpěvačku, navíc z takové dálky.

Akademie

Naše "umělecká" část školního roku končila Akademií, na kterou jsme se hodně těšili a taky z ní měli trému - teda hlavně ti, co vystupovali. Byla to skupina: Barča Š., Domča, Majda K., Barča Z., Radek, Vašek a Pavel s tanečním vystoupením a skupina Klárka a Nikolka s akrobacií na hudbu.
A jak to nakonec dopadlo? Celá Akademie se velice povedla, což jistě potvrdí i rodiče, kteří se byli podívat. Bylo tam mnoho vystoupení, všechny byly velice pěkné a i nám se vše povedlo naprosto podle plánu, snad bez jediného zaváhání. Obzvlášť velkou pochvalu zaslouží Majda K., která kromě vystoupení ve skupince se čtvrťáky měla ještě vystoupení s mažoretkami. A také nás moc mile překvapila Majda L., která se nebála a také vyšla na pódium s vystoupením šermířského kroužku.
Bylo to moc hezké a příští rok se těšíme znovu!

Dopravní hřiště počtvrté

Hned první den po návratu ze školy v přírodě jsme se vydali v poměrně malém počtu na dopravní hřiště. Konečně jsme měli jezdit na kole, opravdu jsme se na to moc těšili!

Nakonec to asi nebylo tak zábavné, jak jsme čekali, paní policistky po nás chtěly, abychom jezdili podle předpisů a za každý prohřešek nám odebrali jeden "život" (obrázek na visačce). Bylo to docela náročné, všechno si to zapamatovat, ale ke konci hodiny jsme už měli pocit, že nám to docela šlo. Uvidíme příště, prý půjdeme na hřiště těsně po začátku školního roku.

ŠvP Tetřívek - den sedmý

O sedmém dnu není třeba psát nijak zdlouhavě. Však vám ho děti jistě už převyprávěly doma. Vstali jsme a dobalili si zbytek věcí, oblékli si slušnější oblečení na cestu a byli jsme připraveni vyrazit. I autobus přijel včas. Paní učitelky zkontrolovaly, jestli jsme nic nenechali na pokojích - pod postelemi, ve skříňkách atd. a vypadá to, že jsme si snad nic nezapomněli. Leda kupy nepořádku :-).
Dostali jsme svačiny na cestu, natočili jsme si pití a komu bývá v autobuse špatně, dostal prášek, aby cesta probíhala v co největším poklidu. Některé paní učitelky pak nasedly do auta, my všichni ostatní do autobusu, a vyrazili jsme. Byla to sice dlouhá cesta, ale přijeli jsme skoro přesně na čas. A to ostatní už víte! :-)
Většina z nás si školu v přírodě užila, počasí nám přálo a až na výjimky si myslíme, že to byl pěkný a zábavný týden.

ŠvP Tetřívek - den šestý

Tak už se moc a moc těšíme domů. Vážně, nemůžeme se dočkat, ale už se vyspíme jen jednou.
Dnes byl pěkně deštivý den. Mysleli jsme si, že se po bouřce zase vyčasí, ale nejspíš se přírodě nechtělo. Byla mlha a padal drobný deštík, ale my měli autobus už objednaný, takže jsme se opět v devět sešli před penzionem.
Paní učitelka měla mezitím starosti s ptáčkem. Zavolala do záchranné stanice, kde jí řekli, ať ho vezme s sebou - ne na výlet, ale aby ho uložila do Turnerovy chaty, kolem které dneska půjdeme. Bohužel se však stalo, že ho těsně před odjezdem našla mrtvého. Kdo ví, jak dlouho byl venku, vyhublý a vyděšený tím, že nemůže ani létat. Nedá se nic dělat, a přesto, že pak byla paní učitelka smutná, věděla, že udělala vše, co bylo v jejích silách. A že ne každé zvířátko se dá zachránit, což už víme i my.
Výlet se nicméně docela vyvedl. Šli jsme z Antýglu, kam nás zavezl autobus, až na Čeňkovu pilu.

Cestou jsme si prohlédli tu Turnerovu chatu, kde se zachraňují vydry, ale mají tam i nějaké papoušky, pejsky a i kočičku jsme viděli.

 

Pak jsme si poslechli zvuky lesa a celou cestu se podivovali nad krásnou řekou Vydrou.

Bohužel nám v závěru šestikilometrové túry začalo pršet, tak jsme k autobusu dorazili někteří i docela promáčení. Ti chytřejší si samozřejmě vzali pláštěnky, protože poslechli paní učitelky :-).
Doma v penzionu jsme se rychle svlékli z mokrých šatů, naobědvali se a pak po poledním klidu nás čekalo překvapení - zmrzlinový pohár! Skoro bychom zapomněli, že je den dětí. Paní učitelky dostaly také - to jsme se vlastně divili - copak ony jsou děti? No... nakonec jsme se shodli, že ano - přece mají rodiče, stejně jako my, proto jsou také děti.
Po poháru jsme si ještě napsali kvíz s ostatními, ale pak si nás paní učitelka vzala stranou a měli jsme úžasnou oslavu narozenin Barči Z. To jsme si po dlouhé době zase pořádně zablbli. Chvíli i venku, kde jsme vypráskali všechny možné balónky.

A pak už nás čekala večeře, povídání s číšníkem Jakubem, večerní vyhlašování paní učitelek, udílení diplomů, cen a tak podobně. V kvízu jsme byli opravdu skvělí. A nakonec to balení. To nám šlo rychle, protože... no, už se opravdu moc těšíme domů.

Takže zítra si pro nás nezapomeňte přijet! Kolem dvanácté jsme u vás!
(Paní učitelka se omlouvá za pravopisné chyby. Psala před půlnocí, a tak se jí povedlo několik parádních hrubek. Už jsou naštěstí pryč :-))

ŠvP Tetřívek - den pátý

Dnes jsme neměli v plánu učení, ale celodenní výlet. Proto jsme se hned po snídani sešli s batůžky venku před penzionem a čekali na autobus, který  měl přijet v devět hodin.

Jenže nejel. A bylo čtvrt na deset a stejně nejel a paní učitelky si začaly dělat starosti. Nakonec se ukázalo, že pan autobusák se na nás nejspíš tak trochu vykašlal a už se neukáže. Jednu výhodu to ale má - zítra máme objednaný jiný autobus, také na devátou, to znamená, že se už vůbec nebudeme učit!
Tak jsme šli místo výletu hrát vybíjenou a podobně. Bylo velké horko, tak nám to paní učitelky nedovolily moc dlouho, ale i tak jsme se vyblbli. Až na pár nepříjemností, které se musely řešit, to bylo velice příjemné slunné dopoledne.
Ale pěkně se to pokazilo, protože se po obědě (řízek s bramborem) zatáhla obloha a začalo pršet.

A pak najednou i hřmít a blýskat se, takže nás čekala nepěkná bouřka. A ty kroupy, které přišly v zápětí! Takové jsme už dlouho neviděli!
Někteří z nás se trochu báli (hlavně holky, ale nejen ony), takže jsme trávili čas s paní učitelkou, v pokoji, kde jsme tajně mlsali bonbóny lipo. A po poledním klidu nás paní vychovatelky zavolaly na program v jídelně. Hráli jsme piškvorkový turnaj a tím jsme se zabavili až do čtyř hodin. Ani jsme neměli čas na psaní našich kronik, což je škoda.

A pak byla diskotéka, na kterou jsme se taky moc těšili. Teda většina z nás, někteří kluci se spíš styděli a posedávali nedaleko a něco hráli. Byla to škoda, protože největší frajeři jsou vždycky ti, co tancují! My tancující jsme ale měli báječnou zábavu i bez nich.

Bylo moc fajn, že večer se počasí vylepšilo, protože jsme si mohli ugrilovat buřtíky. Usadili jsme se venku před penzionem a jedli a moc nám to chutnalo.

A pak byly ještě večerní soutěže, které připravily paní vychovatelky a před večerkou si někteří z nás šli něco málo zabalit, přestože paní učitelka tvrdila, že je na to ještě čas. Ale my už se tak těšíme domů, že radši něco skládáme už s předstihem.
Paní učitelka měla mezitím své vlastní malé dobrodružství. Našla totiž zraněného ptáčka - čížka. Měl pochroumané křídlo a naše učitelka má takovou povahu, že se vždycky ujme všeho živého, co si neumí samo poradit a v přírodě by nepřežilo. Společně s panem číšníkem Jakubem a kuchařem Davidem pro něj na přečkání noci připravili improvizovanou klícku, dali tam vodu a drobná semínka rostlin. Doufali, že ptáček přežije. Paní učitelka získala kontakt na záchrannou stanici nedaleko a rozhodla se, že hned ráno zavolá, jestli se pro čížka dá ještě něco udělat.
My jsme o tom ale vlastně ani nevěděli, protože by z toho navečer byl leda povyk. Také nás mrzí, že jsme si toho ptáčka nemohli ani prohlédnout. Ale měli jsme vlastní starosti - v noci totiž byla příšerná bouřka, až to ozařovalo celou oblohu. Někteří z nás se klepali strachy a přelézali do cizích postelí, také jsme budili paní učitelku, která se na nás nakonec přišla podívat, aby se přesvědčila, že to zvládneme. Tedy - pár z nás vystrašených bylo, ale většinou jsme jen trochu s obdivem zírali na ten nebezpečný přírodní úkaz.
Bouřka trvala docela dlouho - déle než by nám bylo milé. Ale přečkali jsme ji a pak už spali až do rána.