neděle 3. července 2011

(Loučení se 4. B) Vážení rodiče...

... nastal konec školního roku a čtvrťáci dostali své poslední vysvědčení. Většina věděla, jaké známky čekat, někteří byli snad i mile překvapeni, každopádně jsem přesvědčena o tom, že známky jsou ve 4. B velice pěkné a zasloužené. Ale o známkách škola není, nebo by alespoň být neměla, protože mnohem důležitější je, jak se k sobě lidé navzájem chovají a jestli dostaneme jedničku nebo dvojku, nebo se nám občas povede i nějaká nešťastná trojka - to v životě není zdaleka to nejpodstatnější.
Prošli jsme spolu celý školní rok a myslím si, že se nám povedl. Slabší chvilky jsme měli všichni a občasná nedorozumění potkávají v životě každého, takže nám se samozřejmě nevyhnula, ale vše jsme, myslím, vyřešili bez větších problémů.
Pohybovala jsem se v prostředí školy a vyučování už dříve, ale tohle byl můj první opravdový rok třídní učitelky, takže jsem si vyzkoušela mnoho nových věcí, od pořádání třídních akcí, až po hory papírování, které na mě čekaly každé odpoledne v kabinetě. Ale to vše se člověk naučí, podstatnější pochopitelně byla práce s dětmi, přístup k nim a komunikace ve třídě i mimo ni.
Všichni víte, že nejsem nakloněna tradičnímu učení, a to je možná důvod, proč se mnou někteří z vás v mnohém nesouhlasí a pokládají mě za nezkušenou, ovšem po celém tom roce jsem si jistá tím, že práci, kterou jsme společně s dětmi za ten rok zvládli, lze pokládat za úspěšnou ve všech směrech. Ne proto, že je tolik jedničkářů a děti se toho hodně naučily, ale především proto, že se za ten rok hodně změnily k dobrému. A i přes začínající pubertu vidím, že přemýšlejí o tom, co dělají a chápou, jak by se k sobě měli lidé navzájem chovat, diskutují o problémech a dokáží velmi obstojně komunikovat a spolupracovat nejen mezi sebou, ale i s dospělými. A to jsou, podle mého názoru, věci mnohem podstatnější, než akademické úspěchy, a troufám si říci, že i potřebnější v jejich dalším životě.
Byli jsme všichni po tom roce trochu unavení, což je pochopitelné. Museli jsme toho hodně zvládnout a jsem přesvědčena, že se nám to podařilo. Doufám, že i v příštím roce bude naše spolupráce taková, jaká byla dosud a že nebudete váhat mě kontaktovat, kdykoliv pocítíte sebemenší potřebu probrat se mnou cokoliv ohledně učení, dětí nebo probírané látky. Jsem zastánce toho, že každý problém se dá vyřešit, pokud se řeší přímo a s rozvahou, což jste na mě, doufám, měli možnost sami poznat.
Děkuji Vám za spolupráci a doufám, že bude vypadat podobně i v následujícím roce v 5. B.
Markéta Zelená

pátek 24. června 2011

ZOO před koncem školního roku

Výletem do zoologické zahrady jsme vlastně začali školní rok, tak je docela pěkné, když jsme jím školní rok také skončili. Výlet to byl plný sluníčka a zvířat a myslíme si, že jsme toho viděli o dost víc než posledně, protože jsme tak moc nepospíchali. Byla s námi i Lisa Anderson, která se rozhodla v Praze nějakou dobu zdržet. A také paní učitelka Bendíková se svou třídou. Opravdu to bylo pěkné a myslíme si, že fotografie všechno řeknou za nás.
















čtvrtek 23. června 2011

Koncert Lisy Anderson

Paní učitelka Bendíková ze 3. A napsala se svými žáky slavné kanadské zpěvačce Lise Anderson a ta na jejich žádost přijela do Prahy. A aby to nebylo málo, udělala koncert pro některé třídy přímo v naší škole! My jsme měli to štěstí mezi těmito třídami být, a tak jsme si ji mohli poslechnout živě a dokonce získat i pár autogramů. Bylo to moc hezké dopoledne a my měli velkou radost, že jsme potkali tak příjemnou zpěvačku, navíc z takové dálky.




středa 22. června 2011

Akademie

Naše "umělecká" část školního roku končila Akademií, na kterou jsme se hodně těšili a taky z ní měli trému - teda hlavně ti, co vystupovali. Byla to skupina: Barča Š., Domča, Majda K., Barča Z., Radek, Vašek a Pavel s tanečním vystoupením a skupina Klárka a Nikolka s akrobacií na hudbu.
A jak to nakonec dopadlo? Celá Akademie se velice povedla, což jistě potvrdí i rodiče, kteří se byli podívat. Bylo tam mnoho vystoupení, všechny byly velice pěkné a i nám se vše povedlo naprosto podle plánu, snad bez jediného zaváhání. Obzvlášť velkou pochvalu zaslouží Majda K., která kromě vystoupení ve skupince se čtvrťáky měla ještě vystoupení s mažoretkami. A také nás moc mile překvapila Majda L., která se nebála a také vyšla na pódium s vystoupením šermířského kroužku.
Bylo to moc hezké a příští rok se těšíme znovu!




pátek 3. června 2011

Dopravní hřiště počtvrté

Hned první den po návratu ze školy v přírodě jsme se vydali v poměrně malém počtu na dopravní hřiště. Konečně jsme měli jezdit na kole, opravdu jsme se na to moc těšili!


Nakonec to asi nebylo tak zábavné, jak jsme čekali, paní policistky po nás chtěly, abychom jezdili podle předpisů a za každý prohřešek nám odebrali jeden "život" (obrázek na visačce). Bylo to docela náročné, všechno si to zapamatovat, ale ke konci hodiny jsme už měli pocit, že nám to docela šlo. Uvidíme příště, prý půjdeme na hřiště těsně po začátku školního roku.




čtvrtek 2. června 2011

ŠvP Tetřívek - den sedmý

O sedmém dnu není třeba psát nijak zdlouhavě. Však vám ho děti jistě už převyprávěly doma. Vstali jsme a dobalili si zbytek věcí, oblékli si slušnější oblečení na cestu a byli jsme připraveni vyrazit. I autobus přijel včas. Paní učitelky zkontrolovaly, jestli jsme nic nenechali na pokojích - pod postelemi, ve skříňkách atd. a vypadá to, že jsme si snad nic nezapomněli. Leda kupy nepořádku :-).
Dostali jsme svačiny na cestu, natočili jsme si pití a komu bývá v autobuse špatně, dostal prášek, aby cesta probíhala v co největším poklidu. Některé paní učitelky pak nasedly do auta, my všichni ostatní do autobusu, a vyrazili jsme. Byla to sice dlouhá cesta, ale přijeli jsme skoro přesně na čas. A to ostatní už víte! :-)
Většina z nás si školu v přírodě užila, počasí nám přálo a až na výjimky si myslíme, že to byl pěkný a zábavný týden.

středa 1. června 2011

ŠvP Tetřívek - den šestý

Tak už se moc a moc těšíme domů. Vážně, nemůžeme se dočkat, ale už se vyspíme jen jednou.
Dnes byl pěkně deštivý den. Mysleli jsme si, že se po bouřce zase vyčasí, ale nejspíš se přírodě nechtělo. Byla mlha a padal drobný deštík, ale my měli autobus už objednaný, takže jsme se opět v devět sešli před penzionem.
Paní učitelka měla mezitím starosti s ptáčkem. Zavolala do záchranné stanice, kde jí řekli, ať ho vezme s sebou - ne na výlet, ale aby ho uložila do Turnerovy chaty, kolem které dneska půjdeme. Bohužel se však stalo, že ho těsně před odjezdem našla mrtvého. Kdo ví, jak dlouho byl venku, vyhublý a vyděšený tím, že nemůže ani létat. Nedá se nic dělat, a přesto, že pak byla paní učitelka smutná, věděla, že udělala vše, co bylo v jejích silách. A že ne každé zvířátko se dá zachránit, což už víme i my.
Výlet se nicméně docela vyvedl. Šli jsme z Antýglu, kam nás zavezl autobus, až na Čeňkovu pilu.


Cestou jsme si prohlédli tu Turnerovu chatu, kde se zachraňují vydry, ale mají tam i nějaké papoušky, pejsky a i kočičku jsme viděli.


 


Pak jsme si poslechli zvuky lesa a celou cestu se podivovali nad krásnou řekou Vydrou.



Bohužel nám v závěru šestikilometrové túry začalo pršet, tak jsme k autobusu dorazili někteří i docela promáčení. Ti chytřejší si samozřejmě vzali pláštěnky, protože poslechli paní učitelky :-).
Doma v penzionu jsme se rychle svlékli z mokrých šatů, naobědvali se a pak po poledním klidu nás čekalo překvapení - zmrzlinový pohár! Skoro bychom zapomněli, že je den dětí. Paní učitelky dostaly také - to jsme se vlastně divili - copak ony jsou děti? No... nakonec jsme se shodli, že ano - přece mají rodiče, stejně jako my, proto jsou také děti.
Po poháru jsme si ještě napsali kvíz s ostatními, ale pak si nás paní učitelka vzala stranou a měli jsme úžasnou oslavu narozenin Barči Z. To jsme si po dlouhé době zase pořádně zablbli. Chvíli i venku, kde jsme vypráskali všechny možné balónky.



A pak už nás čekala večeře, povídání s číšníkem Jakubem, večerní vyhlašování paní učitelek, udílení diplomů, cen a tak podobně. V kvízu jsme byli opravdu skvělí. A nakonec to balení. To nám šlo rychle, protože... no, už se opravdu moc těšíme domů.



Takže zítra si pro nás nezapomeňte přijet! Kolem dvanácté jsme u vás!
(Paní učitelka se omlouvá za pravopisné chyby. Psala před půlnocí, a tak se jí povedlo několik parádních hrubek. Už jsou naštěstí pryč :-))