Bruslení končí

Dnes bylo poslední bruslení. Na jednu stranu jsme byli rádi, že už nebudeme muset dojíždět s těžkými batohy v přeplněných autobusech, na druhou stranu jsme byli smutní, že už si nezabruslíme. Koneckonců - hodně jsme se za ty čtyři měsíce naučili! I ti, kteří na bruslích stáli v září poprvé, už se krásně rozjedou, a to dokonce i pozadu. Paní trenérka byla většinou hodná, kluky učila závodit, holky měly možnost zkoušet některé lehčí kousky z krasobruslení a myslíme si, že všichni jsme si to užívali.
Sice, jako ke všem sportům, i k našemu bruslení patřily drobné úrazy, nejhorší byla hned z první hodiny bruslení zlomená ruka, ale nemusela nikoho odvážet sanitka, takže se dá říct, že jsme to pololetí přežili nakonec ve zdraví. Na poslední hodině jsme dokonce dostali něco dobrého jako odměnu za naše snažení, což jsme si ve většině případů i zasloužili. Někoho z nás bruslení bavilo tolik, že chodíme i nadále sami nebo s rodiči, protože se nám po stadionu HASA stýská. Ale aspoň už nemusíme mrznout a dnes už si užíváme úterního tělocviku ve škole.
A co bylo vlastně na bruslení to nejtěžší? No přece nazout a utáhnout si ty správné brusle!